Tašky a váčky

Historie indiánských tašek a váčků sahá hluboko do předkoloniální éry, kdy tyto předměty nahrazovaly kapsy, které v tradičním domorodém oděvu neexistovaly. Sloužily k přenášení každodenních nezbytností – od potravin a nástrojů až po tabák a rituální předměty. Před příchodem Evropanů se k výrobě používala činěná kůže (např. jelenice), zvířecí močové měchýře, kožešiny všech velikostí (od krtků po medvědy) nebo tkaná rostlinná vlákna (kukuřičné šustí).

S příchodem evropských obchodníků začaly ženy šít brašny z importovaného vlněného sukna a bavlněného kalika. Skleněné korálky postupně nahradily tradiční zdobení ostny dikobraza a umožnily rozkvět florálních i geometrických vzorů.

Tašky se historicky upevňovaly k opasku kolem pasu, menší váčky se nosily na krku nebo na zápěstí. Větší brašny typu bandolier se nosily křížem přes rameno nebo v přední části těla jako zástěra. Někdy se posvátné vaky věšely přímo v obydlí nebo na koně, aby byly neustále po ruce.